Také vám to něco připomíná? Já vždycky šílím, když vím, že musíme jít nakupovat věci pro muže. On dokáže stát spoustu minut mezi regály, kde je výbava pro auta, brát vše postupně do ruky a prohlížet. Ale běda, když má vstoupit do obchodu s obuví!
Znáte to. Přijde, popadne první boty, ve svém čísle a už by nejradši šel platit. Ano, bez zkoušení, hlavně, aby už byl pryč.
Nechápu, co to v těch chlapech je. Na jednu stranu by chtěli vypadat dobře, na druhou je jim fuk, jestli mají na sobě tričko s nějakým trapným nápisem, protože ho kdysi dostali od kamarádů.
Ale tohle je asi modelová situace. „Miláčku, v sobotu půjdeme do krámu a koupíme ti konečně tu košili. Nebo radši dvě. Už máš límečky úplně otřepaný a…“ V tu chvíli se na vás otočí s vytřeštěnýma očima a zablekotá: „Ne, já nikam nejdu, máš moje míry v oku, tak mi něco kup.“ Ale vy si stojíte za svým: „To přeci nejde, víš, jak jsem ti posledně koupila tu pěknou košili a ty jsi ji dal bráchovi, protože se ti nelíbily kapsičky.“ Tahle věta je už na něj moc. „Copak jsem ženská, aby se mi nelíbily kapsy? Byla blbá, nevešel se mi do nich mobil.“
Co na to říct? Zkusíte to ještě jednou, a protože se nechce hádat, podlehne. V sobotu vejdete do obchodu a on se hrne k první košili ve výprodeji, a i když mu ji rozmlouváte, nedá si říct. Je sice ošklivá, ale má IDEÁLNÍ kapsy! To je nejdůležitější.
Pak navrhnete, že by se mohl nechat dát ostříhat. Trošku mu vypadaly vlasy, chtělo by to jiný střih, než jaký nosí posledních patnáct let.
S hrůzou v očích se na vás podívá. „Ne, rozhodně nehodlám měnit střih! Ten jsem si nechal udělat, když jsem slavil narození našeho Pepči.“ Že už vypadá jako vypelichaný kocour mu ale nemůžete říct.
On to ale nemyslí špatně. Není pyšný na to, jaký nosí účes, je to pro něj vzpomínka na mimořádnou událost.
Mezitím co vy si vybíráte sukni k té nové halence, co máte doma, vám najednou zmizí. Když po něm začnete pátrat, najdete ho mezi regály počítačových her. Třímá v ruce obal, ze kterého je vedle. „Podívej,“ hlásí s rozzářenýma očima, „ mají tu hru s mašinkami.“ A tiskne si obal k hrudi, aby vám bylo jasné, jakým nákupem se dnešní den uzavře. Sice trochu skřípete zuby, protože jste chtěla, aby si šel vybrat ještě boty, ale nakonec vytáhnete kreditku a hru mu koupíte. Jste rozumná žena a víte, že pro něj byl den strávený po obchodech utrpením a zaslouží si odměnu za výdrž a výběr. Nemusí dopředu vědět, že jste mu přikoupila ještě jednu pěknou košili a ponožky.
Musíme být trpělivé, protože muži neradi tráví svůj čas v obchodech, ne proto, že jsou lakomí, ale nebaví je to. Oblečení kupují jen, když něco potřebují, nebo se jim to skutečně rozpadne. Prostě jsou takoví.